Princip kabelového vysílání

DVB-C (Digital Video Broadcasting — Cable) je standard určený pro distribuci digitálního televizního signálu prostřednictvím kabelových rozvodných sítí. Na rozdíl od terestrického nebo satelitního vysílání, kde se signál šíří volným prostorem, je kabelový signál veden fyzickým médiem — typicky koaxiálním kabelem nebo v moderních sítích kombinací optických vláken a koaxiálních kabelů (tzv. HFC — Hybrid Fibre-Coaxial).

Hlavní výhodou kabelového přenosu je kontrolované prostředí přenosového kanálu. Signál v kabelu není vystaven vlivům počasí, vícecestnému šíření ani interferencím od jiných vysílačů. Díky tomu je možné použít vyšší řády modulace a dosáhnout vyšší přenosové kapacity na jednotku frekvenčního spektra ve srovnání s terestrickým vysíláním.

Technické parametry

DVB-C používá jednodušší modulační schéma než DVB-T — jednonosnou modulaci QAM (Quadrature Amplitude Modulation) bez OFDM. To je možné právě díky kontrolovanému prostředí kabelu, kde není problém s vícecestným šířením signálu. Typicky se používá 64-QAM nebo 256-QAM, přičemž vyšší řád modulace poskytuje vyšší přenosovou rychlost.

Při použití 256-QAM v kanálu o šířce 8 MHz je možné dosáhnout přenosové rychlosti přibližně 51 Mbit/s, což je výrazně více než u DVB-T. Pro opravu chyb se používá Reed-Solomonovo kódování.

Existuje i novější verze standardu — DVB-C2 (definovaná v roce 2009), která přináší podobná vylepšení jako DVB-T2 oproti DVB-T: OFDM modulaci, LDPC + BCH kódování a vyšší spektrální účinnost. V praxi se však DVB-C2 příliš nerozšířil, protože kabeloví operátoři začali přecházet přímo na IPTV řešení.

DVB-C v České republice

Kabelová televize má v České republice poměrně dlouhou historii. Ještě v éře analogového vysílání existovaly rozsáhlé kabelové rozvody, zejména ve větších městech a sídlištích. S nástupem digitalizace přešly kabelové sítě na standard DVB-C, který umožnil výrazně rozšířit programovou nabídku a zlepšit kvalitu obrazu.

Mezi nejvýznamnější poskytovatele kabelové televize v ČR patřily nebo patří společnosti jako Vodafone TV (dříve UPC, ještě dříve Karneval), O2 (v některých lokalitách) a řada regionálních kabelových operátorů. Je však třeba poznamenat, že mnozí z těchto operátorů postupně přecházejí na IPTV řešení a čistě kabelové DVB-C vysílání ustupuje do pozadí.

Kabelová televize je v ČR typicky dostupná především ve městech, kde existuje potřebná infrastruktura. Na venkově a v menších obcích je pokrytí kabelovými sítěmi minimální. Divák potřebuje k příjmu DVB-C signálu set-top box nebo televizor s vestavěným DVB-C tunerem a přípojku ke kabelové síti operátora.

Programová nabídka

Kabeloví operátoři typicky nabízejí programové balíčky s různým rozsahem a cenou. Základní balíček obsahuje české a slovenské programy, rozšířené balíčky pak zahraniční stanice, sportovní kanály, filmové kanály a další tematické programy. Oproti terestrickému vysílání je nabídka kabelové televize výrazně širší — běžně desítky až stovky programů.

Výhody DVB-C

• Vysoká přenosová kapacita — možnost přenosu velkého počtu programů
• Stabilní a spolehlivý příjem nezávislý na počasí
• Široká programová nabídka včetně HD kanálů
• Možnost obousměrné komunikace (v kombinaci s datovými službami — internet přes kabel)
• Nepotřebuje anténu ani satelitní parabolu

Nevýhody DVB-C

• Nutnost fyzické přípojky — dostupnost omezena na lokality s kabelovými rozvody
• Měsíční poplatky operátorovi
• Omezená dostupnost na venkově a v menších obcích
• Závislost na jednom poskytovateli (operátorovi kabelové sítě)
• Postupný ústup ve prospěch IPTV řešení